Asi každý zná tradici ze základní školy, kdy se na konci školního roku vybírají učebnice a odnáší se těm, kteří do dané třídy půjdou v září, zatímco my dostaneme ty, které budeme používat příští rok. Je to poměrně dobrý systém, který navíc značně snižuje náklady. Ovšem po nástupu na střední školu zjistíme, že tomu tak být nemusí. Na některých z nich si totiž studenti musí koupit vlastní učebnice. Jejich seznam dostanou obvykle na konci školního roku, mají tedy celé prázdniny na to, aby si je opatřili.
Zde samozřejmě hned můžeme vidět základní nevýhody, z nichž první je bezesporu finanční náročnost. Odborné knihy, mezi které učebnice patří, totiž rozhodně nejsou nejlevnější. Výsledná částka, kterou bude potřeba za ně zaplatit, tak často dosáhne i několika tisíc korun. To může představovat problém především pro chudší rodiny, které si je zkrátka nemohou dovolit.
Dalším problémem může být to, že některé z nich, zvláště ty starší, nemusí být jednoduché sehnat, a to i v dnešní době, kdy si lze prakticky vše objednat přes internet. Student se pak nemá z čeho učit, neboť potřebnou knihu zkrátka nikde nesehnal. A učitele to obvykle příliš nezajímá. Vzhledem k výše uvedenému se lze ptát, zda vůbec existují nějaké výhody takovéhoto systému. A je potřeba říci, že zde rozhodně jsou, ač nemusí být na první pohled patrné. Nebylo by však dobré o nich nevědět, neboť bychom pak neměli kompletní obraz.
V první řadě je to fakt, že si student může do knihy psát poznámky, vypracovávat v ní cvičení a podtrhovat či zvýrazňovat důležité části. Toto vše mu samozřejmě pomůže při učení. Navíc se nemusí bát, že bude muset něco vysvětlovat, pokud ji náhodou poškodí. Také je dobré, že mu zůstane po celou dobu studia. Pokud si tedy bude potřebovat i ve vyšším ročníku něco osvěžit, nebude to žádný problém. Oba systémy tak mají své plusy i minusy, a je na konkrétní škole, aby zvážila, který z nich bude pro její studenty výhodnější.