Fenomén globalizace se zrodil již v období zámořských objevů a kolonizace, přičemž plně se začal rozvíjet počátkem průmyslové revoluce. V tomto procesu sehrálo důležitou roli upevnění kapitalismu, technologický pokrok, inovace v oblasti telekomunikací a informačních technologií, zejména internetu, intenzivnější lidské propojení prostřednictvím dopravy a potřeba směřovat obchodní toky z jedné země do druhé. Liberalizace trhu zboží a kapitálu předpokládá zboření obchodních bariér a usnadňuje uspokojení ekonomických potřeb v místech, kde ho místní aktéři nejsou schopni zajistit. Globalizace rovněž usnadňuje jednotlivé finanční transakce a napomáhá podnikům limitovaným domácím trhem expandovat na trhy vzdálené a rozvíjející se. Vliv globalizace na pracovní trh, mezinárodní obchod, svobodu pohybu a na kvalitu života obyvatel se však liší podle úrovně vývoje jednotlivých národů.
Na jedné straně s sebou temná stránka globalizace přináší nevýhody, jakými jsou devalvace národních kultur, zneužívání zdrojů v podobě levné pracovní síly a nerostného bohatství chudších zemí, stejně jako koncentraci bohatství mezi úzkou skupinu vyvolených. Většina peněz totiž zůstává ve vyspělých zemích a pouze 25 % mezinárodních investic směřuje do rozvojových zemí, což znamená, že počet lidí žijících v extrémní chudobě se zvyšuje. Někteří ekonomové tvrdí, že v posledních desetiletích jsou hlavní příčinou nárůstu nezaměstnanosti právě globalizace a vědecko-technická revoluce.
Na druhou stranu je globalizace důležitá v boji proti inflaci a při vstupu dovážených výrobků na trh, což představuje pro hospodářství značný přínos, a umožňuje spotřebitelům přístup k levnějším a kvalitnějším dováženým výrobkům. Globalizace také přitahuje zahraniční investice, přispívá k technologickému rozvoji, zlepšování vztahů mezi jednotlivými zeměmi, rozšiřuje mezinárodní obchod a otevírá dveře do různých kultur.