Na první pohled to vypadá jako zásadní otázka. Ve skutečnosti má mnohem nižší význam, než jí přikládáme. Rozchod bývá zástupným řešením. Za kritikou, obviňováním a osobními útoky se skrývá snaha svoje problémy personifikovat a promítat si je do osoby partnera.
Než se definitivně rozhodnete partnera opustit, položte si následující otázky:
1. Jak jsem spokojen(a) se sebou, svým tělem, životem, profesí?
2. Jak se cítím ve společnosti druhých lidí, příjemně nebo nepříjemně, napjatě nebo uvolněně?
3. Umím říkat ne a odmítat bez pocitu viny?
4. Mám nějaké aktivity, které mě baví a naplňují? Dokážu si na ně udělat čas?
5. Pracuji na něčem tvořivém a zajímavém?
6. Cítím, že můj život má smysl?
Zkuste rozhodnutí o rozchodu ještě odložit, zamyslete se nad těmito otázkami a začněte pracovat na odpovědích. Zralý a samostatný člověk se dokáže o svou spokojenost postarat sám. O rozchodu neuvažuje z těchto důvodů:
· buď je ve vztahu spokojený
· nebo na spokojenosti pracuje
· nebo se prostě rozejde
Pokud o rozchodu opakovaně přemítáte, toužíte udělat tlustou čáru a pak z toho kroku dostanete strach, znamená to, že nejste se sebou spokojeni a plně samostatní, a bojíte se za svoje rozhodnutí přijmout odpovědnost.
Za pocity, že nejsme ve vztahu šťastni, nenaplňuje nás a brání nám v seberealizaci, se ukrývají naše bolesti, limity a nedostatky. Právě kvůli nim se zlobíme na partnera, protože si je promítáme do něho.
Hledejte příčiny svých pocitů v sobě, ne v partnerovi a okolí. Uvědomte si, že v boji s druhým nevyhráváte ani neprohráváte. Boj probíhá uvnitř vás.
Až si odpovíte poctivě na všechny uvedené otázky a přestanete mít na partnera zlost, nebudete prožívat kvůli němu zklamání, můžete ho klidně opustit a doufat v nalezení nového, lepšího vztahu. Nebo si možná uvědomíte, že nemáte důvod zrovna teď od něho odcházet.